Obviňující
Reakce ve stresu je naprosté netolerování společenských pravidel, reflexe jedince nám říká, abychom se v dané chvíli postavili jen a jen za sebe a abychom neakceptovali jednání a chování druhých. Lidé jsou v této sebezáchovné pozici často vnímáni jako samolibí, necitliví, arogantní. Obviňování budí v druhých strach. Obviňující pozice pramení z rozhodnutí, že jediný způsob, jak uspět v životě, je se jím protlouct (Banmen, Gomori, Gerberová, s. 42).
| Slova a chování | Ty jsi neschopná/ý. Já jsem ta/ten, kdo tomu rozumí nejlépe! Já to tady všechno řídím a o všechno se tady perfektně starám – ty jsi nula! Co by jsi byl/a beze mě?! Útočné, zastrašující a obviňující chování. |
| Zvládání | Obviňování partnera popřípadě dalších členů rodiny, terapeuta, světa apod. |
| Pocity | Zlost, vztek, hněv – pod tím bezmoc, obavy, strach, osamělost. |
| Přesvědčení | Za všechno mohou ti druzí. Jsem na všechno sám. Nikdo a nic nefunguje, jak má. Všude kolem mě jsou jen samé překážky. Nikdo nesmí poznat mou slabost. |
| Příznaky psychické + sociální | Vztahovačnost až paranoidita, agresivita verbální i fyzická, svalové napětí, ztuhlost, naškrobenost, bolesti zad a kloubů, astma, vysoký krevní tlak. |
| Zdroje/zrnka zlata | Asertivita, schopnost se prosadit, orientace na řešení. Dokáže dát věci/lidi do pohybu. Dokáže použít energii na rozhodnutí. Dokáže se kontaktovat se svými potřebami a mluvit o nich. |
| Kontakt | Co potřebujete? Co si myslíte, že by vám mohlo pomoci? |
| Možnosti práce | Mapování nenaplňujících se očekávání a práce s nimi. |
Usmiřující
Usmiřování je jeden ze způsobů, jak lidé reagují, když je jejich přežití ohroženo. Neberou v daném okamžiku v úvahu vlastní pocity, ale důležité pro ně je, co si myslí ostatní. Důležitá je také situace, ve které se nachází. Moc nad nimi mají ti druzí. Lidé v usmiřující pozici říkají ANO, i když si vnitřně přejí říci NE; jejich intrapsychická a interpersonální komunikace je v rozporu. Při usmiřování jsou jedinci na druhé lidi milí, i když se jako milý člověk nevnímají. Často zakrývají vztek, chtějí napravit všechny potíže a někdy dokáží i přesvědčivě lhát. Lidé, kteří mají jako prioritní copingovou pozici usmiřování, se často chovají tak, jako by hlavním cílem v životě bylo vyřešit všechny cizí problémy. Svým chováním sdělují druhým, že jsou zodpovědní za jejich život. (Banmen, Gomori, Gerberová, s. 39)
| Slova a chování | Já to nezvládnu. Většinou všechno pokazím. Nemám žádnou cenu. Komplikuji druhým život. Za všechno mohu já. Chování podřídivé, neprůbojné, někdy ustrašené. |
| Zvládání | Tendence se neustále omlouvat za vlastní nedostatečnost, nepatřičnost. |
| Pocity | Obavy, strach, úzkost, bezmoc, pod tím zlost na sebe. Sebevztažné pocity viny a studu. |
| Přesvědčení | Jsem k ničemu, jsem špatná/ý, ostatní jsou lepší než já, já se tak stydím apod. |
| Příznaky psychické + sociální | Deprese, bipolární poruchy, včetně suicidality, poruchy příjmu potravy, zažívací potíže (žaludek, nauzea, střeva, močový měchýř). Ztráta radosti ze života. Ztráta chuti na sex. |
| Zdroje/zrnka zlata | Péče o druhé, altruismus – sebeobětování, komunikace a vnímání pocitů, schopnost pracovat na kompromisu i konsensu. Empatie. |
| Kontakt | Jak se cítíte? Jaké máte teď pocity? Jak byste se postaral/a o pocity druhých a jak o svoje? |
| Možnosti práce | Práce na úrovni pocitů. Složitější práce se sebevztažnými pocity studu a viny. |
Superracionální
Rozumující sebezáchovná pozice popírá potřeby lidí, důležitost náleží pouze situaci. Tito jedinci často trpí samotou. Naučili se přežít těžké životní situace tak, že se odpojili od veškerého prožívání emocí (Banmen, Gomori, Gerberová, s. 47). Rozum, logika a obecně platné poučky, předpisy, pravidla, normy, zákony, tabulky, grafy, schémata, modely, které se dají rozumově vysvětlit, jsou pro tento způsob sebezáchovné komunikační pozice často jediné přijatelné.
| Slova a chování | Jediný správný postup je tento… Vidím zde jen jedno možné řešení. Zákon hovoří jasně. V Bibli je jasně napsáno… Chování rozumující, „rozumbrada“, nadřazené, může být i manipulativní. |
| Zvládání | Rozumování, práce s informacemi a daty. |
| Pocity | Většinou lítost, ostatní pocity bývají potlačeny. Pokud jim dají průchod, bývají bouřlivé – např. nenávist. |
| Přesvědčení | Musím vše potlačit. Nemohu mluvit o tom, co mě trápí nebo tíží, protože by mě stejně nikdo nepochopil, protože by tomu nerozuměl apod. |
| Příznaky psychické + sociální | Obsedantně-kompulzivní jednání, sociální izolace až sociální fobie, sociopatie, suché dlaně–kůže, infarkt, nemoci žláz s vnitřní sekrecí. |
| Zdroje | Intelektové schopnosti. Umí věci jasně definovat a popsat. Umí si věci jasně promyslet. Umí dobře fungovat ve stresu. Orientuje se v různých modelech, grafech, tabulkách apod. |
| Kontakt | Jak tomu rozumíte? Jaký vám to dává smysl? Jaké navrhujete řešení? |
| Možnosti práce | Práce orientovaná na hledání řešení, pokud možno názorná, logická a jednoznačná. |
Rušící
Tuto sebezáchovnou pozici si mnozí pletou s klaunstvím, zábavností a spontaneitou. Tito lidé jsou stále v pohybu, snaží se odvést pozornost od tématu diskuse. Jejich myšlenky se neustále mění a rádi by dělali mnoho věcí najednou. Oni sami, druzí lidé, ani kontext nehrají roli. Druhými jsou často vyhledáváni, protože nic neřeší a dokáží odlehčit situaci. (Banmen, Gomori, Gerberová, s. 51) Rušící sebezáchovná pozice má dvě varianty, jednu extrovertní, výše popsanou, a druhou introvertní, kdy se jedinec uzavře do sebe, nechce být viděn ani slyšen okolím, jako by nebyl.
| Slova a chování | Není tady pro mě místo. Nic a nikdo není důležitý. Udělám všechno pro to, aby si mě druzí všimli. Hyperaktivita, skákání do řeči, neustálý pohyb. Přerušování, odbíhání od tématu. |
| Zvládání | Různé druhy rušení. |
| Pocity | Zmatené pocity, ve kterých se často nevyzná, někdy je jimi zmítán/a, někdy jsou povrchní. |
| Přesvědčení | Nikomu na mě nezáleží. Na ničem nezáleží. Je mi to fuk/jedno. |
| Příznaky psychické + sociální | Psychózy, schizofrenní stavy, schizoafektivní, závislosti, hyperaktivita, migrény. Někdy chybí empatie. |
| Zdroje/zrnka zlata | Kreativita – co všechno musí vymyslet, aby zrušil důležitá témata. Humor. |
| Kontakt | Kotvení v těle, času, prostoru a tématu. Postupné reflektování toho, co se děje. Relaxace, uklidnění. |
| Možnosti práce | Kontakt se sebou, zdroji – např. máte rád/a svůj humor, všiml/a jste si, že bavíte lidi kolem sebe, líbí se mi na vás, kolik máte nápadů a jak jste tvořivá/ý apod. |
Sebeúcta – kongruence – soulad
Kromě toho, že je kongruence stavem bytí, je také způsobem převodu informací. Při komunikaci máme nejméně tři možnosti, jak se rozhodneme vystupovat vůči okolí: a) použijeme nekongruentní slova a vzbudíme kongruentní dojem; b) použijeme kongruentní slova a vzbudíme nekongruentní dojem; c) použijeme kongruentní slova a vzbudíme kongruentní dojem. Dojmem v kontextu učení podle Satirové vnímáme tón hlasu, mimiku, gesta, barvu kůže, dýchání, tonus. Při kongruentním chování a zacházení se sebou samým je vše v souladu. ANO a NE, která vyslovujeme, jsou zcela v souladu s vnitřním prožíváním jedince a jeho verbální i neverbální projevy jsou také v souladu. (Banmen, Gomori, Gerberová, s. 69) Komunikační pozice mají jedince chránit, kongruence je stavem bytí, stejně jako kvalitou komunikace.
| Slova a chování | Život je plný příležitostí. Lidé jsou veskrze dobří. Změna je vždy možná. Vždy existuje řešení. Každý člověk má své zdroje, které může využít. Chování čilé, proaktivní, tvořivé a kompetentní. |
| Zvládání | Soulad, respektující sebe, druhé i kontext. |
| Pocity | Vědomí celé škály pocitů. Schopnost je u sebe rozpoznat, rozumět jim a vědomě s nimi pracovat. Verbalizace pocitů. |
| Přesvědčení | Já jsem OK, Ty jsi OK, Svět je OK. Lidé jsou ve své podstatě dobří. |
| Příznaky psychické + sociální | Životní spokojenost, živost, dobrá psychická i fyzická kondice. Může to být paradoxně i nemocný či umírající člověk, který prošel hlubokou transformací. |
| Zdroje/zrnka zlata | Efektivní hospodaření s vlastní energií. Navazování kontaktu s druhými. Proaktivita. Hledání řešení. Oceňování sebe i druhých. |
| Kontakt | Otevřené sdílení respektující sebe, druhé i kontext. |
| Možnosti práce | Ví, že není nikdy hotov, pracuje na vlastním růstu a rozvoji s vědomím, že tento proces nikdy nekončí – resp. neskončí během pozemského života. |
Jakmile padne rozhodnutí v sociální práci pracovat s klientem a jeho životním příběhem, zahájí se celistvá práce na propojení klienta s jeho životní silou. To umožní proudění této síly do každého dne a okamžiku jeho života a započne proces změny.