Průnik sandplay aktivizace, validační terapie dle Naomi Feilové a reminiscenční terapie vidíme v několika rovinách – na úrovni přípravy sociálního pracovníka, přístupu ke klientovi, způsobu aktivizace a průniku některých technik. Vidíme následující spojitosti:
Naladění sociálního pracovníka na klienta – nejen na jeho možnosti, ale na klienta jako osobnost
Aktivizační pracovník se před prací s klientem-seniorem zcela zklidní a mentálně oddělí od vnějšího prostředí, aby mohl být klientovi k dispozici jako průvodce, aktivizační pracovník i podpora.
Respektující přístup ke klientovi jako k jedinečné lidské bytosti
Klient je i přes svá postupující kognitivní, emoční, vztahová a komunikační omezení chápán a přijímán jako jedinečná lidská bytost, s jedinečným příběhem a jedinečnými možnostmi. Pracovník respektuje klientovy emoční potřeby a reflektuje skryté a nevyřčené potřeby. Svým přístupem a postupem práce a citlivým naladěním reflektuje možnosti klienta.
Aktivizace myšlení i cítění klienta a obnova dřívějších paměťových stop prostřednictvím napojení kontaktu a navázání na vzpomínky klienta
V tomto bodě lze některé techniky integrativní sandplay aktivizace považovat za specifickou formu reminiscenční terapie. Styčné plochy nacházíme v samotném procesu rozpomínání, obnově vzpomínek a dokončování psychických procesů prostřednictvím vytváření písečných obrazů, využití retro symbolů a fotografií.
Validace prožitků klienta a zmírňování pocitů obav a nejistoty
Propojení reflektujícího přístupu a aktivizace má kromě dopadů na myšlení, cítění a motoriku klienta význam zejména tam, kde klient ztrácí jistotu a s vědomím uvadajících kompetencí také sebeúctu. Naopak se vynořují negativní emoce, nejprve pocit nejistoty a nekompetence, posléze až strachu a obav. Validací klienta (nikoli jeho obav) se obavy zmírňují. Taktilní aktivizace prostřednictvím písku po vstupní fázi snáze deaktivuje obrany klienta a umožňuje nastavit důvěru, podporu, přijetí a respekt.
Dokončování nedokončených procesů v emoční oblasti a jejich finální integrace
Na nejhlubší úrovni přináší integrativní sandplay aktivizace možnost dokončování procesů, které se díky vzpomínání vynořují. Napojení na pozitivní úmysly klienta v době, do které jsou neukončené procesy datovány, umožňuje přemostění k přijetí, sebepřijetí a smíření, a to i u klientů, kteří primárně projevují negativní emoce, a navenek spíše ukazují nejrůznější formy obran. Dokončení procesů a akceptace dřívějších strastí směřují k vděčnosti – za vlastní odolnost i za svůj životní příběh. U některých klientů se otevírá proces odpuštění sobě i druhým. Klient tak směřuje k útěšné, pozitivní odpovědi na klíčovou otázku stáří – „ano, byl/a jsem v pořádku takový/á, jaký jsem byl/a“.
Integrativní sandplay aktivizaci tedy definujeme jako způsob aktivizace klienta a komunikace s klientem s kognitivní poruchou nebo demencí, který využívá pískoviště, písek a specifickou sadu symbolů k podpoře klientových kognitivních funkcí, pozitivních emocí, motorických schopností a podpoře jeho sebeúcty přístupem, který plně respektuje osobnost a současné kognitivní a motorické možnosti klienta. Tento způsob práce může zahrnovat prvky reminiscence. Komunikace mezi sociálním pracovníkem a klientem může být realizována verbálně i neverbálně v závislosti na cíli aktivizace a na fázi rozvoje demence u klienta. Jejími cíli v širším rámci jsou udržení pozitivního obrazu starého člověka, obnovování pocitu vlastní hodnoty, udržení pocitu identity a získání příjemné a stimulující zkušenosti.
Integrativní sandplay aktivizace může být realizována v individuální i skupinové formě.