Demence zasahuje především kognitivní funkce, tedy myšlení, vnímání, či paměť. Na rozhraní normality a diagnostikované demence stojí tzv. mírná kognitivní porucha, která může být pro blízké budoucího klienta varovným signálem, že kognitivní schopnosti blízkého jsou oslabeny a že je ohrožen demencí. Včasný záchyt mírné kognitivní poruchy, a tedy velmi časná diagnostika demence, jsou významným pozitivním prognostickým faktorem. Čím dříve je tedy klient sledován, tím dříve může obdržet vhodné léky, které nástup a projevy demence do určité doby mírní.
Mezi skupinu neurodegenerativních demencí patří nejrozšířenější typ demence – Alzheimerova nemoc, která je prokázána zhruba u 70 % všech klientů s demencí, dále Parkinsonova nemoc, frontotemporální demence, Huntingtonova choroba a demence s Lewyho tělísky.
Alzheimerova nemoc se projevuje progresivním, postupujícím úbytkem paměti. Časněji je možno pozorovat sníženou schopnost plánování a sníženou pozornost. Klienti pak později často ztrácejí praktické schopnosti, orientaci v prostoru, zanedbávají běžné sociální kontakty. Není však narušeno vědomí klientů, ani není přítomno onemocnění mozku. Potvrzení tzv. amyloidních plaků pak znamená jistou diagnózu.
Charakteristickými symptomy tzv. frontotemporální demence je pomalý začátek. Klienti poměrně brzy ztrácejí společenské aktivity a ocitají se v izolaci. Velice brzy se u nich projeví emoční poruchy, kolísavé nálady a velmi brzy i emoční oploštělost, neschopnost hlubšího citového zaujetí. Charakteristickými projevy této demence je i častá inkontinence a poruchy řeči.
Demence s Lewyho tělísky přináší svým nositelům zrakové halucinace, u některých je přítomen parkinsonický třes. Velice často se klientům mění kognitivní schopnosti, zejména jim kolísá pozornost. U tohoto typu demence mohou klienti opakovaně padat, mít občasně poruchy vědomí a trpět bludy.
Parkinsonova choroba je charakteristická následky ztráty nervových buněk odpovědných za produkci neurotransmiteru dopaminu, který významným způsobem reguluje činnost tzv. bazálních ganglií. Ta jsou zodpovědná za regulaci pohybu, příznakem Parkinsonovy nemoci jsou tak zejména poruchy hybnosti. Pacienti někdy takzvaně „tuhnou“, mají křeče, potíže jim také způsobují problémy se spaním. Postupně se u nich rozvíjí třes rukou a nohou, mohou být také zasaženy rty či jazyk. V důsledku toho se nemocnému v pozdějších fázích nemoci hůře artikuluje. Parkinsonova choroba je často provázena demencí a celkovou dysforií.
Druhou, početně podstatně menší skupinou jsou různé typy vaskulárních demencí (celkově kolem 20 % všech klientů s demencí). Tato skupina zahrnuje multiinfarktovou demenci, onemocnění malých cév s demencí a další typy. Kognitivní porucha, prostupující do demence, je dána mnohačetnými mikroinfarkty a následným sníženým zásobováním konkrétní částí mozku kyslíkem. Vaskulární demence nemají specifické, rozpoznatelné projevy. Sociální pracovník si může pravděpodobnou přítomnost tohoto typu demence uvědomit spíše při depistáži, když klient nebo jeho rodina sděluje cévní potíže klienta, nebo když rodina otevřeně hovoří o tom, že klient má potíže se srdcem a že prodělal infarkt, a zároveň jsou přítomny poruchy myšlení, pozornosti a paměti.
Obě velké skupiny demencí se označují jako demence primární. Existují ovšem, byť v menšině, demence sekundární, které vznikají následkem metabolických poruch, poruch výživy, intoxikací alkoholem nebo jinými látkami, záněty centrálního nervového systému nebo v důsledků nádorů na mozku.